Informace o zemi
Organizované zájezdy
Fotogalerie Etiopie
Oblíbené trasy a programy (individuálnì)
Komunikujte s námi
Radek Burda fotograf
Kontakt

Faranji s.r.o.

podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00



Moje pou» za nomády

Ka¾dý rok se tisíce nomádù vydávají na pì¹í pou» se svými stády koz a ovcí ze zimních pastvisek do svých letních pùsobi¹», aby po ètyøech a¾ ¹esti mìsících odtud pak zase pochodovali zpìt. Svá putování s ¾eleznou pravidelností naèínají rok co rok ji¾ po dlouhá staletí a jdou se v¹ím svým majetkem stovky kilometrù pøes øeky i mohutné hory. Je to cesta vùle, nezlomnosti a odvahy, pro nì v¹ak je to jen práce. Zpùsob, jak zabezpeèit ob¾ivu pro svá stáda. Jeden z nomádských kmenù ze severovýchodního Iránu se nazývá Shasevanové a o nìm je toto vyprávìní.

Historie Shahsevanù

Shahsevan v pøekladu znamená „ti, kdo milují ¹áha“. Legenda hovoøí, ¾e nový kmen byl uspoøádán asi okolo roku 1600 ¹áhem Abbasem ze Safavidské dynastie. Neexistuje v¹ak jediný historický dùkaz, který by tuto legendu podporoval, ba co víc, není znám ¾ádný kmen tohoto jména a¾ do poèátku 18.století. První historické zmínky o kmenech z oblasti Ardabilu a Moghanské stepi nacházíme a¾ z období vlády slavného iránského dobyvatele Nader Shah Afshara.  Ustavujícími kmeny byly kmeny tureckého pùvodu, jejich¾ koøeny a pùvod lze vysledovat a¾ do Støední Asie. V prùbìhu posledních 250 let, byla oblast Ázerbájd¾ánu èasto boji¹tìm mezi Íránem a jeho sousedy a Shasevani v té historii hráli èasto prominentní úlohu. Na poèátku 19.století ru¹tí dobyvatelé urèili moderní hranice Iránu a Shahsevani tak pøi¹li o svá tradièní zimní pastviska v Moghanské stepi, co¾ mìlo za následek znaèné nepokoje v dané oblasti. Vrcholem nepokojù bylo Shahsevanské ta¾ení na Teherán v roce 1909, které sice vojska   potlaèila, ale jeho¾ dùsledkem byla nezávislost Shahsevanù na vládì.  Krátce po islámské revoluci v roce 1979 byli Shahsevanové oficiálnì pøejmenováni na Elsevany – „ti, kteøí milují lid“, proto¾e jejich staré jméno  - „ti, kteøí milují ¹áha“ pøíli¹ pøipomínalo ¹áhùv re¾im.

-

Na svou cestu do Iránu jsem si balil úplnì normálnì. Jako na ka¾dou jinou túru. Spacák, svetr, poøádné boty, mraky máslových su¹enek, kterým dìlám reklamu mezi dìtmi po celém svìtì, ani¾ jsem z toho dosud vidìl jedinou korunu, a samozøejmì knihy na dlouhé veèery. Jako v¾dy jsem se vydával do zemì s tím, ¾e si v letadle nahonem pøeètu, jestli mají moøe nebo krále (a nebo obojí), a pak tam budu za znalce. Jen¾e jsem uèinil tu osudnou chybu, ¾e jsem se do prùvodce zaèetl ji¾ doma. A prùvodce udìlal tu osudnou chybu, ¾e mi nabídl slovo Shasevan. Podivné slovo s pøíchutí touhy a dobrodru¾ství, o kterém tady doma sní ka¾dý malý kluk. Zvlá¹tní, jakou moc mù¾e mít jedno jediné slovo. Plán cestování byl od té chvíle pøekopán jen za tímto jediným úèelem.

 

Problémem cesty je roèní období. Letím v øíjnu, a to je zrovna doba, kdy se kmeny stìhují a je tì¾ké si je vyèíhnout. Pøesto jsem se rozhodl, ¾e to nevzdám, naopak vìøím ve své staré dobré ¹tístko, jako u¾ mnohokrát. No teda ¹tístko, tomu tak tady øíkám jen vám. Doma pøed ostatními sousedy, co jezdí tak nejvý¹ do Bulharska do kempu, tomu øíkám hluboká cestovatelská moudrost.


 

Snad se ten Peykan nerozsype.

Má cesta za nomády zaèala v iránském Tabrízu, které je správním centrem celé provincie. Hned na nádra¾í jsem si najal taxikáøe s mírnì obstaro¾ním koèárem, který je tu v Iránu bezkonkurenènì tím nejoblíbenìj¹ím vozítkem. Znaèka? Peykan. Ka¾dý v Iránu ví, co je peykan. A pro cestovatele se nesvést peykanem v Iránu by byla asi taková hanba, jako pro japonce si neumastit ruce od klobásy na Václavském námìstí. Dnes se u¾ sice ten krasavec nevyrábí, ale výroba skonèila teprve pøed dvìmi lety. Prostì peykan je v Iránu vozítko mo¾ná ne nejoblíbenìj¹í, zato urèitì nejroz¹íøenìj¹í. Nìco jako stará dobrá ©koda 100. Samozøejmì, ¾e by se tu chtìlo jezdit v mercedesech, ale realitou je peykan. Ten mùj byl vyroben je¹tì v osmdesátých letech, ale ¹lapal jak ¹výcarské hodinky. Kdy¾ nebyl kopec. V kopci ten medvìd, mr¹ka, tro¹ku mruèel. Jen¾e mìl, na rozdíl od v¹ech tìch japonských a indických moderností, obrovský kufr. A taky jezdil za pùl. Samozøejmì, ¾e ne ve spotøebì, ale v kilometrovném.

 

Benzín v Iránu je lacinìj¹í ne¾ víno. A to nikoli obraznì, ale doopravdy. Vyhlá¹ené vinice v ©írazu byly toti¾ znièeny, proto¾e tady se alkohol pít nesmí, zato benzín si tu mocipáni sedící na jednìch z nejvy¹¹ích zásob ropy na svìtì cení pro iránský lid jen asi na dvì koruny. Pro Yousefa, kterého jsem si na své putování vybral jako dro¾kaøe, je to tedy zlatý dùl. V¹ak si také celou cestu prozpìvoval. Arménsky. Bylo to bájeèné, proto¾e iránské funébr mar¹e se nedají poslouchat. A Arménsky proto, ¾e Yousef je po mamince Armén. Mìl to vymy¹lené chytøe. Doma na zdi mìl Alího, nejslavnìj¹ího iránského muèedníka, aby sousedi vìdìli, jak je po ¹iítsku zbo¾ný, a pøed kostely se køi¾oval, proto¾e je Arménem po matce, neboli køes»anem. A se mnou, i kdy¾ byl ramadán, hulil jak fabrika a pil jak duha celý den, proto¾e potkal èeského bezvìrce, a pøed ním se pøeci nemohl shodit. Øíkal mi a culil se u toho, ¾e je také bezvìrec, proto¾e to, co tu v Iránu dìlají mulláhové, tak to tedy ne. A mìl pravdu. Já také tedy tohle ne. Zakázat pití vína v zemi perského básníka Omara Chajjáma, který snad v ka¾dém svém druhém ètyøver¹í opìvoval lahodnou chu» toho bo¾ského nápoje, tak to je hor¹í ne¾ zloèin. To je hloupost. V¾dy» ten chlap, ten básník Chajjám, si na tom kruci postavil ¾ivnost a jen vlastnì jen pøes to víno ho zná celý svìt. Ale co. Mají co chtìli. Dnes proslavenou znaèku ¹írázského vína mù¾ete koupit z jihoafrických vinic.

Lidé ve vìtru

Nomádi a jejich zpùsob ¾ivota byli pro filmaøe v¾dy velkou výzvou. Pro svùj svobodomyslný ¾ivot, hrdost a nezdolnost byli pøímo pøedurèeni pro romantické a hrdinské eposy.  Poku¹ení v novém století neodolal ani zku¹ený èeský re¾isér Ivan Pazder, který v roce 2005 natoèil nejdra¾¹í kaza¹ský film za neuvìøitelných 40mil. dolarù. S lapidárním názvem „Nomád“.

 

Pøesto asi nejslavnìj¹ím filmem o Nomádech je dokument re¾iséra Anthony Howartha. Hlavními hrdiny jsou skuteèní èlenové nomádského kmene Bachtiarù ¾ijící v oblasti Zagros Mountains v západním Iránu. Neskuteènì poutavý, témìø dvouhodinový pøíbìh nominovaný na Oskara zobrazuje jedno z jejich putování za zelenými pastvinami. V strhujícím filmu sledujeme jeden pøíbìh nezlomných pastevcù, kteøí pøevádìjí své stádo koz a ovcí pøes dravé ledovcové øeky, na kterých nejsou ¾ádné mosty. Sledujeme je, jak se brodí pøes snìhové plánì a horské stìny ètyøtisícovek, proto¾e jedinì tak mohou pokraèovat ve své práci. Proto¾e jedinì tak mohou na novém místì. 300 kilometrù vzdáleném opìt zaèít svá stáda pást. Dechberoucí scenérie, podmanivá muzika a ú¾asné lidství nenechá v kinì jediného diváka chladným. 

 

Pro re¾iséra Howarda se tento film stal osudem. Stal se toti¾ jeho filmem jediným. Smutné je, ¾e do Èech se tento pøíbìh „lidí ve vìtru“, tato píseò lidské odvahy a nezlomnosti,  je¹tì nikdo nedostala do bì¾né distribuce.


Jedeme za Shahsevany

Vyrá¾íme k Aras River na ázerbájd¾ánsko-íránské hranici na severu zemì. Yousef zná na¹tìstí pár anglických slov, tak si nìjak rukama nohama vysvìtlujeme a hrdelními skøeky, ve kterých nakonec i on rozpoznává to kouzelné slùvko Shahsevan, potvrzujeme, co je mým cílem. Aras River je nádherný kus zemì. Má ale tu smùlu, ¾e le¾í pøímo na hranici, a tak je celý obmotaný klubkem ostnatého drátu s vojenskými budkami co pùl kilometru. Ne, ¾e by nás nìkdo obtì¾oval, to ne. Ale fotit jsem nesmìl. Jen¾e tady pøíchází první zklamání. Místní o ¾ádných Shahsevanech neví. Tady a Shahsevani? V¹ichni nás posílají k Ardabilu. Na¹tìstí to není daleko, je to malé mìsteèko v horách tak øeknìme 200km odsud z Arasu. Mìníme smìr jízdy. Ardabil je krásné mìsto, ale nás tu èeká druhé obrovské zklamání.

„U¾ je zima, teï v¹ichni nomádi se pøeci stìhují do Parsabadu“, øíkají nám na ka¾dém rohu.

„Je mi líto, nemù¾u pomoct“, je spolu se mnou zklamaný i Yoseph, moje dobrá taxikáøská du¹e.

Noc v ardabilském hotelu je tì¾ká jako deka. Ráno jsem rozhodnut se pøeci jen na jejich pastviny zajet  podívat. Kdy¾ nic, tak aspoò krajina kolem Ardabilu je okouzlující. Cítím hrozný smutek, ale aspoò se kochám výhledy po svazích.

 

A pak je v dálce spatøím. Zpoèátku to jsou jen malé teèky v pláni na obzoru. Je nutno mhouøit oèi, ale. Rozpoznávám stany, vidím i sloup dýmu. Ano, jsou to oni.

 

Na náv¹tìvì? Ne. Mezi svými.

Jistì, mohli jsme se splést. Dnes pùvodní koèovníci se pøeci jen ji¾ v dosti velkém poètu usazují, pøijímají od vlády svoji vlastní pùdu a  pomalu opou¹tí své zvyky. Inu jednadvacáté století a jeho modernosti. Ostatnì, kdo by si z nás pøál svítit petrolejkou jen proto, ¾e se v prùvodci pro Amerièany pí¹e, ¾e je to ¹ik. Jen¾e my mìli ¹tìstí. Nebyly to stany pastevcù, byli to opravdu Shahsevani. Daleko od cesty, aby nebyli ru¹eni. Vykládám svùj ba»oh a deru se pì¹ky po jediné vyje¾dìné stopì.  Ze stanù pomalu, klidnì vycházejí lidé. Shahsevani, ti „kdo milují ©áha“, si se mnou s úsmìvem podávají ruce. Vyhlá¹ená iránská pohostinnost je i tady, na konci civilizace, rituálem, který mne poøád okouzluje.

 

Dovolili mi, abychom si u nich postavil stan. Byli ú¾asní a neuvìøitelnì pohostinní, proto¾e mi nabídli místo hned vedle nejvá¾enìj¹í rodiny z osady. Sna¾ili se mi pomoci postavit moji horolezeckou kopuli, ale z tìch pr»avých trubièek, ze kterých se udìlá jedna velká a je¹tì se kroutí, byli úplnì paf a radìji to vzdali. Poøád mi nabízeli svùj stan a gestikulací se mne sna¾ili pøesvìdèit, ¾e v tak mròavém stanu proboha pøeci spát nemù¾u. Hergot, ¾e by to byli eskymáci a já navrch dostal i jejich ¾eny?  Ukecat jsem se nenechal. Na rozdíl od ko¾e¹in a kobercù na¹ich hostitelù jsem si na zem nafoukl svoji karimatku a u¾ jsem TADY. Mezi nimi a s nimi. Teï nìjak zru¹it ruce, nohy. Na¹tìstí je tu Jafir, mladý lovec a nejkrásnìj¹í mladík v osadì, který navíc znal i drobet anglicky. Zapla»bùh, v¾dy» já vlastnì taky umím anglicky jen pozdravit a po¾ádat o snídani. Ale tady ¾ádné help potøeba nebude.

 

Nejvìt¹í problém mám se psy. Kdysi mne jeden velikosti cigaretové krabièky kousl a já teï bojím i slova po-psa-t. A tihle ti vypadají víc ne¾ opravdovì. Jafir v¹ak nezklamal ani tady a sám jim ráèil vysvìtlit, ¾e i já ode dne¹ka patøím „k tlupì“. Jeho vysvìtlovací metody smìrem ke psùm by se v citlivé Evropì asi øe¹ily tlustými novinovými sloupky, které by krásná Bardotová za¹ti»ovala svým tìlem, tady to v¹ak nebylo téma ani vteøinu k uva¾ování. A navíc já mu byl tedy setsakra vdìèen. Stejnì v noci budu chodit na záchod do umìlohmotné fla¹ky.

 

Na rozdíl od v¹ech si vaøím na svém vaøièi venku. Ostatní mají své ohnì uvnitø stanù. Taky tam mají tepleji, zato já mám spacák. Oni jen koberce a ko¾e¹iny a deky. První veèer jsme v¹ichni sedìli venku kolem ohnì a pokou¹eli se rozprávìt. Moc jsem jejich vyprávìní nerozumìl, ale byli neuvìøitelnì uvolnìní, smáli se, gestikulovali a to ¹tìstí se pøeneslo i na mne. Ani jsem nepotøeboval pøeklad a tak jsem i Jafira nakonec odehnal. Nade mnou záøili ú¾asné hvìzdy, které v Praze nikdy neuvidí¹. Kolem nás bylo toti¾ hluboké ticho a èernoèerná tma s koncertem ú¾asné blikající oblohy. Shahsevani jsou svobodní lidé.

Shahsevanské umìní

V Evropì asi neznámìj¹ím shahsevanským rukodìlným výrobkem a bezpochyby  i nejvyhledávanìj¹ím pro svoji ojedinìlou umìleckou hodnotu jsou ruènì tkané koberce a pøedlo¾ky. Shahsevanské ¾eny je vyrábìjí za dlouhých zimních veèerù a ka¾dý z nich nese svùj obrovský kus práce. Koberce se v shahsevanských stanech pou¾ívají na spaní, k sezení èi jako ochrana pøed chladem. Pùvodnì ryze praktická èinnost se dnes stala vyhledávaným artiklem. O shahsevanských kobercích byly popsány stovky stran, které na tìchto kobercích zkoumají  v¹echno: poèet uzlù, vlákna, vzory. Porovnávají se s jinými koberci jiných skupin, zejména kavkazských èi turkmenistánských (odkud prý podle legendy shahsevani pocházejí), ale tak trochu se v tìch vìdeckých pùtkách ztrácí to hlavní: jejich vzory jsou nádherné a okouzlující.

 

V táboøe. S ¾enami.

Pro¾ívám tu obyèejné dny. Ráno mu¾i odcházejí na pastviny spolu se svými stády. Na ¾enách le¾í starost o domácnost. Uklidit, pohrát si s dìtmi a navaøit. Hodnì navaøit, ale i upéct chléb èi stlouci mléko na máslo, sýry a výborné jogurty, proto¾e mu¾ové jsou velmi hladoví a velmi nevrlí. Ale to není pøekvapující. Já jsem taky hladový a to jsem se ¾ádným stádem nikam ne¹el. Je zajímavé ¾eny pozorovat. Vlastnì je dobré být mu¾em a jen si tak nìkde lebedit a povídat si s ostatními mu¾i. Práce ¾eny v tirehu, jak se tìch pár stanù nazývá, není vùbec snadná. Stálý kolobìh domácích prací. ®ádná lítost. Je nutné nanosit døíví. ®enská práce. Tak jdou a na svým ¹íjích táhnou hromady polen èi klestí. Je potøeba nanosit vodu a tak odcházejí se d¾bery na ramenou pro vodu. Stárne se tu rychle. Svoboda je tì¾ká. Je vykoupena tvrdou prací.

 

Ano, bì¾né dny tu jsou v¹ední. Jen nìkdy jsou zpestøeny náv¹tìvami obchodníkù. To jsou pak ¾eny ve svém ¾ivlu. Na nich je toti¾ starost o domácnost a ony jsou strá¾kynì rodinné kasy. Mnohdy a¾ po smrti se uká¾e, co vlastnì ¾ena dokázala zcela v tajnosti nashromá¾dit. Peníze je toti¾ tøeba v¾dy støe¾it. Táboøi¹tì jsou daleko od mìsta a pokud dojde k vá¾nému onemocnìní, je léèba drahá. A tak v komunitì je v¾dy alespoò jeden mu¾ a jedna ¾ena se znalostí temné magie, kteøí umí zaøíkávat proti silám zla. Víra v zlého ducha a mo¾nost uøknutí stále mezi Shahsevany pøetrvává, i kdy¾ dnes se vá¾e ji¾ spí¹e k náhlým onemocnìním èi k onemocnìním jako je tøeba rakovina. Mo¾ná jsou to mastièkáøi, ale jsou blí¾ ne¾ lékárna ve mìstì.

 

Ne v¹echny dny a veèery jsou stejné, naplnìné nejvý¹e klevetami ¾en. Pátý den jsem za¾il v tirehu pøíchod dvou ma¹tí. Pro ¹íity je Imám Alí nejsvatìj¹í postavou jejich historie, která je navíc pro Iránce postavou stále ¾ivou a stále pøítomnou. Není tedy divu, ¾e návrat dvou ma¹tí, neboli tìch, kteøí vykonali pou» do svatého mìsta Mashad k jeho hrobce, byl pro celou obec dùvodem k obrovským slavnostem. Z mìsta byla pøizvána kapela, na náklaïáku byl dovezen mulláh, ni¾¹í muslimský duchovní, aby slavnost mìla i nábo¾enský charakter.

„Døív“, naklonil se k nám Jafir, „mìla ka¾dá obec své zpìváky a muzikanty“.

Dnes zbyla a pøetrvala jen radost z barvitého vyprávìní starých legend. Zaèala nám noc plná tancù a zpìvu lidových písní. Celá obec dìkovala tìm dvìma zbo¾ným ma¹tím za vytr¾ení z v¹ednosti.


Na cestu. Domù.

Nenápadnì zaèíná druhý týden øíjna. Zima zaèala být pomalu v noci cítit. Je èas odejít na stará zimovi¹tì. K Parsabadu. Pøekvapily mne tøi nákladní automobily. Stìhování, døíve dlouhé pochody na koních a velbloudech plnì nalo¾ených ve¹kerým majetkem nomádù, dnes nahradila technika. Pøesto na nás zbylo balení. Na nákladních automobilech pocestují ¾eny a majetek. Zanedlouho ¾eny, dìvèata a malé dìti výskají na korbì. Na mu¾e zbývá pøevést stáda. Pìknì postaru. Tato malá skupinka má toti¾ málo aut, proto¾e jinak se pøevá¾ejí u¾ i stáda. Shahsevanové  vyrá¾í o pùlnoci. Je øezavý vzduch a zde na stráních, nièím neru¹eny, ú¾asnì svítí hvìzdy spolu s mìsícem v úplòku. Støíbrná záøe oblévá i stáda. Ticho a hvìzdy je kolem rozprostøeno jako svìtélkující pøikrývka. Slastná a py¹ná svoboda zní v u¹ích. Shahsevanové se vydávají na svou pou».

 

Já se vracím do Tabrízu. Tentokrát psi ne¹tìkají, naopak se nechají pohladit. Asi jsem tu nechal kus du¹e a ti psi to vìdí. Pokud to nevìdí oni, vìzte, ¾e já mám jasno.

 

Komente

wwwe Reagovat
123 Reagovat
leilei Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
12 Reagovat
wwwe Reagovat
Yeezy Supply Reagovat
Nike outlet Reagovat
Nike outlet Reagovat
Louis Vuitton Outlet Reagovat
Louis Vuitton Outlet Reagovat
Louis Vuitton Outlet Reagovat
Partnersk weby: LastMinute dovolená | Dovolená na horách | Vandrování svìtem, fotogalerie | Dovolená Tunisko | Dálky.cz | Fotky s du¹í | Kréta