Faranji s.r.o.
podchod stanice metra Andìl
Na Kní¾ecí, Praha 5, 150 00
Kak my ¾ili v Petìrburge(Petrohrad skrz klíèovou dírku kvartíry)
Tak poèíná jeden z nejslavnìj¹ích románù Fjodora Michailovièe Dostojevského nazvaný „Idiot“. Dnes u¾ se z ciziny do Petrohradu vlakem pøíli¹ nejezdí. Romantika klapotu kolejí a páry a ¾havých jisker z komína byla nahrazena údernou silou tøíhodinového letu. Témìø ka¾dý Evropan do Petrohradu u¾ jen létá a i pro nás, dvì køepelky, to byl jen plavný skok beze v¹í romantiky. Starý známý Aeroflot nám pøipravil jen jednu drobnou turbulenci, jako dal¹í chod své oblíbené letu¹ky nad padesát a jinak nic. Vlastnì je¹tì jednu zmìnu proti úvodnímu odstavci jsme si u¾ili. Byl to jiný èas. Místo Dostojevského pozdnì podzimního mìsíce jsme si zvolili dobu únorového valentýnka s poøádnou ruskou zimou. Dìláme to tak u¾ léta. V¾dycky nìkam na Valentýna. Samozøejmì, ¾e ten svátek pøíli¹ nepatøí do výbavy Støedoevropana, ale zase kdy¾ jde u mne o polibek v cizinì a chvilkovou víkendovou rozko¹, kdy nemusím po sobì uklízet ráno peøiny a spát mohu celou noc nahý, tak i nemilovaný import je najednou vzat na milost. Proti pøedchozím polibkùm irským a skotským jsme letos zvolili polibek ruský. Rozhodli jsme si udìlat radost a zkusit ¾ít alespoò pár dní ¾ivotem alespoò trochu podobným ¾ivotu staré ruské ¹lechty. Tak trochu jsme v koutku du¹e mysleli i na sanì ta¾ené koòmi.
Mìsto Petrohrad kdysi postavil Car Petr Veliký na ba¾inách, aby se ukázal a aby otevøel okna do svìta. Jedním velkým máchnutím drápù ruského medvìda vztyèil na 40 ostrovech, které spojuje více ne¾ 300 mostù, okouzlující mìsto, za kterým ka¾dý rok jezdí milióny turistù. Mosty, kanály, ¹iroké bulváry, vzne¹ené budovy, pøes staletí se klenoucí ohromující baletní tradice v Mariinskom teátru a samozøejmì nesmíme zapomenout na bá»u¹ku Lenina a jeho bol¹evickou revoluci. To jsou ty hlavní turistické taháky, za které náv¹tìvníci utrácejí nekoneèné peníze. Takhle nìjak jsme to chtìli i my, jen jsme malièko pozapomnìli, ¾e „dìneg nìt“. A tak místo luxusních hotelù evropského støihu, livrejovaných vrátných a limuzín s èernými skly na nás zbyly jen bábu¹ky postávající hodiny a hodiny v mrazu na nádra¾í, a které mají na svých lepenkách z krabic od bot napsáno to kouzelné „kvartíry zdìs“. Nably¹tìný svìt horní tøídy byl od nás vzdu¹nou èarou jen kousek, ale my jako bychom bydleli na druhém konci svìta. Pro nás to byl Petrohrad postavený na ba¾inách. Nám, „uniètó¾ennym“, bylo souzeno bydlet v „kvartíre“.
Kdy¾ pøicházel ke køi¾ovatce Gorochové a Sadové, sám u¾asl nad svým neobyèejným vzru¹ením, netu¹il, ¾e se mu srdce rozbu¹í tak bolestnì. Jeden dùm pravdìpodobnì svým zvlá¹tním vzhledem ji¾ zdaleka pøivábil jeho pozornost. Dùm byl rozlehlý, dvoupatrový, ponurý, strohý, ¹pinavì zelené barvy. V tìchto petrohradských ulicích se zachovalo nìkolik, ostatnì velmi málo, podobných domù, postavených koncem osmnáctého století, úplnì beze zmìny. Byly to stavby s tlustými zdmi a mìly nápadnì málo oken, z nich¾ ta pøízemní byla vìt¹inou opatøena møí¾emi. Dole bývají pøevá¾nì smìnárny. Zvenèí uvnitø je dùm nehostinný, v¹echno jako by ustrnulo v èíhavém tichu.
Národy,
kterým se nìkdy v historii stane ta neblahá pøíhoda, ¾e se uzavøou do
svých skvostných a jedineèných my¹lenek a ostatní lidi vidí jako snù¹ku
pitomcù, jsou vùèi pøivandrovalcùm z toho jiného svìta velmi nedùvìøivé.
V takové zemi je ka¾dý èlovìk zpoza hranic toliko ¹piónem a rozvraceèem a
pro cestovatele je velmi obtí¾né ty ledy lámat. A je krutì smutné, ¾e tahle
státní ¹piónománie, která vìt¹inou proroste a¾ do té nejobyèejnìj¹í mezièlovìèí
komunikace, mnohdy trvá i dlouhé roky poté, kdy se tam u nich ta kvartíra
ú¾asných my¹lenek vyluxuje. Ani léta poté, kdy napomádované, vzne¹ené busty
soudruhù Leninù - nebo Mao Ce-tunga nebo Ajatolláha Chomejního, èi jiného
zvìstovatele pravdivých pravd – byly u¾ koneènì odlo¾eny kamsi na skøíò, ani
poté stále je¹tì domorodcùm pøed cizinci nespadnou ty jejich citrónové a
podezøívavé masky. Zvyky starých dìr¾aví jsou prostì ¾eleznými ko¹ilemi a
lidskou povahu a výchovu nezmìníte jen jinými palcovými titulky ve svobodných
novinách.
Lenin v Rusku oficiálnì
zemøel v devadesátých letech. Kdy¾ je¹tì byl jura a v plném rozpuku
sil a srpy a kladiva ¹lo nalézt na ka¾dém ubrousku v jídelních vozech
sovìtských vlakových souprav, mìli tam v té zemi takový bájeèný zvyk, kdy
ozbrojení mu¾ici s legraèními flintièkami a s bohu¾el ostrými náboji
si to ¹trádovali pøed ka¾dièkým mostem a ka¾dièkým tunelem a hezky pìknì ho ve
vojácky prkenném pozoru hlídali. Aby ten tunel zlý imperialista neukradl,
proto¾e takový tunel odvleèený tøeba do Ameriky, no to by byla vìru politicky
tøaskavá vìc. A uplyne dvacet let – a my pøi své dal¹í náv¹tìvì zji¹»ujeme, ¾e
jejich patrolové zvyky tam zùstávají stejné. A stejné to zùstalo i se
¹piónománií. Ka¾dý turista je pøeci turistou podezøelým a je tedy nutné ho dáti
úøednì a policejnì sledovat. ®e nevíte jak, kdy¾ turistù je pøeci tolik? Ach
kde¾e. U¾ z dob cara je milionkrát ovìøen skvìlý výrobek na sledování -
policejní pøihlá¹ka. Ka¾dý turista jako pøedpokládaný zdroj neplech je povinen
se pravidelnì hlásit na místní policejní slu¾ebnì. Tedy pokud nebydlí v úøednì
provìøeném hotelu. Takový zaslou¾ilý hotel to podlé hlá¹ení toti¾ samozøejmì umí
podat za vás. Dvì mouchy jednou ranou. Turista je lapen do policejních
statistik podle zákona a pøitom to vlastnì neví a „správné“ hotely mají správné
pøíjmy za správné peníze. Jen¾e my chceme bydlet v kvartíre, jak tu bydlí
v¹ichni ti, kteøí sem nejezdí za turistikou. Ru¹tí námoøníci a slévaèi. Ru¹tí
studenti a zahradníci. Celá Rus. A v kvartírach vám tu bumá¾ku prostì
podle zákona udìlat nesmí.
Èlovìk by øekl, ¾e
¹vejkování je èeský patent. Ale to kdepak. Mo¾ná ©vejkovi na západ od nás
dvakrát mnoho nerozumí a pøíli¹ tu u¹klebaènou a u¹tìpaènou srandu nechápou,
ale totalitní a posttotalitní státy? Nikoli náhodou je èeský voják ©vejk masovì
oblíben i v Rusku. Copak Èièikov není vlastnì trochu ©vejkem a støeèkování
s mrtvými du¹emi není nám tak dobøe známé ¹vejkování? Nejsme to jen my, ti
mistøi svìta s právními klièkami a obálkami pod stolem, ale i pøátelé
z Ruska v tom umí chodit neménì obstojnì. Chce¹ kvartíru, která je
jen pro na¹ince a kde nesmí¹ bydlet, proto¾e nemá¹ pøihlá¹ku? Davaj dìngi!
Bábu¹ka má peníze, policejní slu¾ebna vyplnìné statistické políèko a lahvinku
vodky a my máme svoji vysnìnou kvartíru. Dokonce v úplném centru. Bábu¹ka
naslibovala úplnì v¹echno. Teplou vodu, barevnou televizi s veèerním
programem Putin, Putin, Putin a i kuchyni s nádobím. Vlastnì tam bylo
v¹echno. Jen - jen to bylo takové ruské. Ji¾ dùm toti¾ jakoby vypadl z oka
Dostojevskému popisu – ta smìnárna v pøízemí toti¾ opravdu byla. Omlácená
omítka, zpustlý dvorek, ale dveøe do pevnosti na kód a bezpeènostní zámek. Øíci
o chodbì, ¾e byla za¹lá, bylo té chodbì poctou.
Geòùv byt byl ve
druhém patøe, vedlo k nìmu velmi svìtlé, èisté a vzdu¹né schodi¹tì a
skládal se z ¹esti èi sedmi pokojù a pokojíèkù, docela obyèejných, pøece
v¹ak ponìkud nákladných pro úøedníka s rodinou, i kdy¾ pobíral dva tisíce
rublù platu. Byt rozdìlovala dlouhá chodba vedoucí z pøedsínì. Na jedné
stranì byly ony tøi pokoje urèené k pronajmutí osobám „obzvlá¹»
doporuèeným“; kromì toho byl na té¾e stranì chodby a¾ na
konci u kuchynì je¹tì ètvrtý pokojík, tìsnìj¹í ne¾ ostatní, který obýval
vyslou¾ilý generál Ivolgin, hlava rodiny. Spával tam na ¹iroké pohovce a musel
vcházet i vycházet pøes kuchyò a po schodech pro slu¾ebnictvo.
Od uvedeného popisu
uplynulo pùldruhé století. Mnoho se to za ty roky nezmìnilo. Poøád je
v Rusku nutné pronajímat byty a trochu tím vylep¹ovat rodinné rozpoèty.
Byty v¹ak dnes u¾ zdaleka nejsou tolikapokojové, dìdictví bol¹evické revoluce a
rozdìlování bytù na men¹í jednotky vykonalo své, a tak dnes naleznete pøevá¾nì
ji¾ jen nejvý¹e tøípokojové apartmány s vlastním vchodem z chodby. Není
v¹ak ¾ádným pøekvapením, kdy¾ do „kvartíry“, kterou jste si den pøedtím
pronajali a samozøejmì zaplatili, vejde najednou dcera paní majitelky
s vlastním klíèem, aby si své spodní prádlo vlo¾ila do své praèky a také
ji i zapnula. A není ani ve va¹í kvartíøe neobvyklé, kdy¾ sly¹íte za dveømi
¹ramot a pak naèapete sousedy, jak se dívají z chodby kukátkem k vám
do bytu, proto¾e cizinci v takovémto bytì, to je pøeci rarita. Na výtah
zapomeòte, ¹lapat do va¹eho poschodí budete pìknì po svých, hezky kolem
vyhøezlých trubek od topení neumìle zamalovaných latexem a po chodbì plné
v¹emo¾ných drátù od antén a satelitù za oknem.
My ji¾ svoji kvartíru
máme! Dostali jsme byt zaøízený s tou nejtypiètìj¹í ruskou pompou. Na stìnách
barevné tapety se zábìry ruské pøírody plné voòavých bøíz a poskakujících
ladných jelenù. Syté barvy pùsobí velkolepým a honosným dojmem, v jiné
místnosti okukujeme zavì¹ené gobelíny s pochytaným prachem z osmnáctého
století, které jsou spí¹e koberci na¹torc, ale musíme uznat, ¾e i tak pùsobí
impozantnì. Ano, to je to na¹e vzne¹ené aristokratické hnízdeèko, které jsme si
vysnili a ani nevnímáme drobnosti, které by nám doma tøeba i vadily.
Je nám jedno, ¾e se nám
kolem kotníkù a a¾ po kotníky víøí chuchvalce prachu, je nám jedno, ¾e okna do
stìn na¹eho apartmánu byla kdysi vsazena s komsomolskou rychlostí plánu
plnìného na 230 procent, pøi kterém nebylo se tøeba ohlí¾et na nìjakou
zatrachtilou libelu a tak nám prostì okna jen zvesela poskakují zleva doprava a
nahoru a dolù a dovádivì tancují svoji písnièku. Na¹tìstí to ale není moc
vidìt, proto¾e je máme zakryty záclonami, u kterých mo¾ná vadí jen to, ¾e na
ka¾dé polovinì okna je jiný vzor. Jsme nad¹eni, ¾e rámy oken jsou èerstvì
natøeny, proto¾e alespoò tak mù¾eme najít kousek místa, kde není v¹udypøítomný
prach a bavíme se nad ruským zpùsob nátìru, který nezastaví ¾ádná pøeká¾ka a i
klika, která se nachomýtne do cesty, je po zásluze pøetøena. Alespoò je v¹e
barevnì sladìné a také to i na na¹ich fotkách vypadá impozantnì.
Bydlíme koneènì
v na¹em vysnìném carském Petrohradì, kde v¹e je na fotkách velkolepé. Máme
svoji ú¾asnou kvartíru v imperiálnì-byzantském slohu a vùbec se nenecháme
rozházet tím, ¾e slovo „ú¾as“ v ru¹tinì znamená smrtelná hrùza. Jsme
nad¹eni ze svého byteèku a utíkáme do univermagu za pokupkami. Kupujeme jako
rodilí petrohraïané pravé Sovìtskoje ©ampanskoe a Ikry carskije, kupujeme veku a
dvoulitrový kvas v plastové lahvi a dìláme si ten nejbájeènìj¹í mondénní
mejdan, jaký si mù¾ou bol¹evníci jako my dovolit. Milujeme Petrohrad, milujeme
byteèek, kde se podle náv¹tìvnické knihy pøed námi vystøídalo stosedmdesáttøi
náv¹tìv, ale ¾ádná z ciziny, a u¾íváme si ty noci v bì¾ném apartmá,
jakých je po Petrohradì tisíce a které turisté nikdy nespatøí, proto¾e se
nechají jako medvìdi navá¾et do unifikovaných hotelù, kde mýdlo má normou danou
vzdálenost od kraje mramorového umyvadla. Ne, ne¾ijeme si jako ¹lechta, to my
jsme ¹lechtou. Kvartírová ¹lechta a v¹echny Ermitá¾e a Zimní paláce a
Petropavlovské pevnosti mìníme za to rozko¹ného ubytování uprostøed gobelínù a
s fejkovými kaviárovými chlebíèky zapíjenými fejkovým ¹ampaòským.
Petrohrad - to je
kvartíra, chce se nám zvolat.
„Je¹tì dobøe, ¾e si
vybrala takového idiota,“ odpovìdìla jí ¹eptem Lizaveta Prokofjevna. Kní¾e
My¹kin sly¹el, ¾e ho nazvali idiotem, a zachvìl se, ale ne proto, ¾e ho tak
nazvali. Na „idiota“ rázem zapomnìl.
V davu, nedaleko místa, kde sedìl, kousek stranou – nedovedl by
pøesnì øíci, kde zrovna – se kmitla najednou tváø, bledá tváø orámovaná tmavými
vlasy, se známým, pøedobøe známým úsmìvem a pohledem.
Milujeme
Petrohrad. Vá¾nì. Na poèest toho ú¾asného mìsta jdeme veèer na balet do
Mariinského divadla a dáváme si tam pravé ¹ampaòské v umìlohmotném
poháriku.
Taking A Journey Through Ethiopia
17.11.
Learning To Sing Ethiopia Songs
17.11.
The World Of Ethiopia Music
17.11.
Staying In Ethiopia Hotels
17.11.
The History of the Ethiopian Flag
17.11.
Discovering Ethiopia Culture
17.11.
The Battle For Ethiopia Children
17.11.
The Promising Future Of Ethiopia Adoption
17.11.
Secrets Of Ethiopia Adoption
17.11.
Learning About The Capital Of Ethiopia