Kak my žili v Petěrburge(Petrohrad skrz klíčovou dírku kvartíry)
Tak počíná jeden z nejslavnějších románů Fjodora Michailoviče Dostojevského nazvaný „Idiot“. Dnes už se z ciziny do Petrohradu vlakem příliš nejezdí. Romantika klapotu kolejí a páry a žhavých jisker z komína byla nahrazena údernou silou tříhodinového letu. Téměř každý Evropan do Petrohradu už jen létá a i pro nás, dvě křepelky, to byl jen plavný skok beze vší romantiky. Starý známý Aeroflot nám připravil jen jednu drobnou turbulenci, jako další chod své oblíbené letušky nad padesát a jinak nic. Vlastně ještě jednu změnu proti úvodnímu odstavci jsme si užili. Byl to jiný čas. Místo Dostojevského pozdně podzimního měsíce jsme si zvolili dobu únorového valentýnka s pořádnou ruskou zimou. Děláme to tak už léta. Vždycky někam na Valentýna. Samozřejmě, že ten svátek příliš nepatří do výbavy Středoevropana, ale zase když jde u mne o polibek v cizině a chvilkovou víkendovou rozkoš, kdy nemusím po sobě uklízet ráno peřiny a spát mohu celou noc nahý, tak i nemilovaný import je najednou vzat na milost. Proti předchozím polibkům irským a skotským jsme letos zvolili polibek ruský. Rozhodli jsme si udělat radost a zkusit žít alespoň pár dní životem alespoň trochu podobným životu staré ruské šlechty. Tak trochu jsme v koutku duše mysleli i na saně tažené koňmi.
Město Petrohrad kdysi postavil Car Petr Veliký na bažinách, aby se ukázal a aby otevřel okna do světa. Jedním velkým máchnutím drápů ruského medvěda vztyčil na 40 ostrovech, které spojuje více než 300 mostů, okouzlující město, za kterým každý rok jezdí milióny turistů. Mosty, kanály, široké bulváry, vznešené budovy, přes staletí se klenoucí ohromující baletní tradice v Mariinskom teátru a samozřejmě nesmíme zapomenout na báťušku Lenina a jeho bolševickou revoluci. To jsou ty hlavní turistické taháky, za které návštěvníci utrácejí nekonečné peníze. Takhle nějak jsme to chtěli i my, jen jsme maličko pozapomněli, že „děneg nět“. A tak místo luxusních hotelů evropského střihu, livrejovaných vrátných a limuzín s černými skly na nás zbyly jen bábušky postávající hodiny a hodiny v mrazu na nádraží, a které mají na svých lepenkách z krabic od bot napsáno to kouzelné „kvartíry zděs“. Nablyštěný svět horní třídy byl od nás vzdušnou čarou jen kousek, ale my jako bychom bydleli na druhém konci světa. Pro nás to byl Petrohrad postavený na bažinách. Nám, „uničtóžennym“, bylo souzeno bydlet v „kvartíre“.
Když přicházel ke křižovatce Gorochové a Sadové, sám užasl nad svým neobyčejným vzrušením, netušil, že se mu srdce rozbuší tak bolestně. Jeden dům pravděpodobně svým zvláštním vzhledem již zdaleka přivábil jeho pozornost. Dům byl rozlehlý, dvoupatrový, ponurý, strohý, špinavě zelené barvy. V těchto petrohradských ulicích se zachovalo několik, ostatně velmi málo, podobných domů, postavených koncem osmnáctého století, úplně beze změny. Byly to stavby s tlustými zdmi a měly nápadně málo oken, z nichž ta přízemní byla většinou opatřena mřížemi. Dole bývají převážně směnárny. Zvenčí uvnitř je dům nehostinný, všechno jako by ustrnulo v číhavém tichu.
Národy,
kterým se někdy v historii stane ta neblahá příhoda, že se uzavřou do
svých skvostných a jedinečných myšlenek a ostatní lidi vidí jako snůšku
pitomců, jsou vůči přivandrovalcům z toho jiného světa velmi nedůvěřivé.
V takové zemi je každý člověk zpoza hranic toliko špiónem a rozvracečem a
pro cestovatele je velmi obtížné ty ledy lámat. A je krutě smutné, že tahle
státní špiónománie, která většinou proroste až do té nejobyčejnější mezičlověčí
komunikace, mnohdy trvá i dlouhé roky poté, kdy se tam u nich ta kvartíra
úžasných myšlenek vyluxuje. Ani léta poté, kdy napomádované, vznešené busty
soudruhů Leninů - nebo Mao Ce-tunga nebo Ajatolláha Chomejního, či jiného
zvěstovatele pravdivých pravd – byly už konečně odloženy kamsi na skříň, ani
poté stále ještě domorodcům před cizinci nespadnou ty jejich citrónové a
podezřívavé masky. Zvyky starých děržaví jsou prostě železnými košilemi a
lidskou povahu a výchovu nezměníte jen jinými palcovými titulky ve svobodných
novinách.
Lenin v Rusku oficiálně
zemřel v devadesátých letech. Když ještě byl jura a v plném rozpuku
sil a srpy a kladiva šlo nalézt na každém ubrousku v jídelních vozech
sovětských vlakových souprav, měli tam v té zemi takový báječný zvyk, kdy
ozbrojení mužici s legračními flintičkami a s bohužel ostrými náboji
si to štrádovali před každičkým mostem a každičkým tunelem a hezky pěkně ho ve
vojácky prkenném pozoru hlídali. Aby ten tunel zlý imperialista neukradl,
protože takový tunel odvlečený třeba do Ameriky, no to by byla věru politicky
třaskavá věc. A uplyne dvacet let – a my při své další návštěvě zjišťujeme, že
jejich patrolové zvyky tam zůstávají stejné. A stejné to zůstalo i se
špiónománií. Každý turista je přeci turistou podezřelým a je tedy nutné ho dáti
úředně a policejně sledovat. Že nevíte jak, když turistů je přeci tolik? Ach
kdeže. Už z dob cara je milionkrát ověřen skvělý výrobek na sledování -
policejní přihláška. Každý turista jako předpokládaný zdroj neplech je povinen
se pravidelně hlásit na místní policejní služebně. Tedy pokud nebydlí v úředně
prověřeném hotelu. Takový zasloužilý hotel to podlé hlášení totiž samozřejmě umí
podat za vás. Dvě mouchy jednou ranou. Turista je lapen do policejních
statistik podle zákona a přitom to vlastně neví a „správné“ hotely mají správné
příjmy za správné peníze. Jenže my chceme bydlet v kvartíre, jak tu bydlí
všichni ti, kteří sem nejezdí za turistikou. Ruští námořníci a slévači. Ruští
studenti a zahradníci. Celá Rus. A v kvartírach vám tu bumážku prostě
podle zákona udělat nesmí.
Člověk by řekl, že
švejkování je český patent. Ale to kdepak. Možná Švejkovi na západ od nás
dvakrát mnoho nerozumí a příliš tu ušklebačnou a uštěpačnou srandu nechápou,
ale totalitní a posttotalitní státy? Nikoli náhodou je český voják Švejk masově
oblíben i v Rusku. Copak Čičikov není vlastně trochu Švejkem a střečkování
s mrtvými dušemi není nám tak dobře známé švejkování? Nejsme to jen my, ti
mistři světa s právními kličkami a obálkami pod stolem, ale i přátelé
z Ruska v tom umí chodit neméně obstojně. Chceš kvartíru, která je
jen pro našince a kde nesmíš bydlet, protože nemáš přihlášku? Davaj děngi!
Bábuška má peníze, policejní služebna vyplněné statistické políčko a lahvinku
vodky a my máme svoji vysněnou kvartíru. Dokonce v úplném centru. Bábuška
naslibovala úplně všechno. Teplou vodu, barevnou televizi s večerním
programem Putin, Putin, Putin a i kuchyni s nádobím. Vlastně tam bylo
všechno. Jen - jen to bylo takové ruské. Již dům totiž jakoby vypadl z oka
Dostojevskému popisu – ta směnárna v přízemí totiž opravdu byla. Omlácená
omítka, zpustlý dvorek, ale dveře do pevnosti na kód a bezpečnostní zámek. Říci
o chodbě, že byla zašlá, bylo té chodbě poctou.
Geňův byt byl ve
druhém patře, vedlo k němu velmi světlé, čisté a vzdušné schodiště a
skládal se z šesti či sedmi pokojů a pokojíčků, docela obyčejných, přece
však poněkud nákladných pro úředníka s rodinou, i když pobíral dva tisíce
rublů platu. Byt rozdělovala dlouhá chodba vedoucí z předsíně. Na jedné
straně byly ony tři pokoje určené k pronajmutí osobám „obzvlášť
doporučeným“; kromě toho byl na téže straně chodby až na
konci u kuchyně ještě čtvrtý pokojík, těsnější než ostatní, který obýval
vysloužilý generál Ivolgin, hlava rodiny. Spával tam na široké pohovce a musel
vcházet i vycházet přes kuchyň a po schodech pro služebnictvo.
Od uvedeného popisu
uplynulo půldruhé století. Mnoho se to za ty roky nezměnilo. Pořád je
v Rusku nutné pronajímat byty a trochu tím vylepšovat rodinné rozpočty.
Byty však dnes už zdaleka nejsou tolikapokojové, dědictví bolševické revoluce a
rozdělování bytů na menší jednotky vykonalo své, a tak dnes naleznete převážně
již jen nejvýše třípokojové apartmány s vlastním vchodem z chodby. Není
však žádným překvapením, když do „kvartíry“, kterou jste si den předtím
pronajali a samozřejmě zaplatili, vejde najednou dcera paní majitelky
s vlastním klíčem, aby si své spodní prádlo vložila do své pračky a také
ji i zapnula. A není ani ve vaší kvartíře neobvyklé, když slyšíte za dveřmi
šramot a pak načapete sousedy, jak se dívají z chodby kukátkem k vám
do bytu, protože cizinci v takovémto bytě, to je přeci rarita. Na výtah
zapomeňte, šlapat do vašeho poschodí budete pěkně po svých, hezky kolem
vyhřezlých trubek od topení neuměle zamalovaných latexem a po chodbě plné
všemožných drátů od antén a satelitů za oknem.
My již svoji kvartíru
máme! Dostali jsme byt zařízený s tou nejtypičtější ruskou pompou. Na stěnách
barevné tapety se záběry ruské přírody plné voňavých bříz a poskakujících
ladných jelenů. Syté barvy působí velkolepým a honosným dojmem, v jiné
místnosti okukujeme zavěšené gobelíny s pochytaným prachem z osmnáctého
století, které jsou spíše koberci naštorc, ale musíme uznat, že i tak působí
impozantně. Ano, to je to naše vznešené aristokratické hnízdečko, které jsme si
vysnili a ani nevnímáme drobnosti, které by nám doma třeba i vadily.
Je nám jedno, že se nám
kolem kotníků a až po kotníky víří chuchvalce prachu, je nám jedno, že okna do
stěn našeho apartmánu byla kdysi vsazena s komsomolskou rychlostí plánu
plněného na 230 procent, při kterém nebylo se třeba ohlížet na nějakou
zatrachtilou libelu a tak nám prostě okna jen zvesela poskakují zleva doprava a
nahoru a dolů a dovádivě tancují svoji písničku. Naštěstí to ale není moc
vidět, protože je máme zakryty záclonami, u kterých možná vadí jen to, že na
každé polovině okna je jiný vzor. Jsme nadšeni, že rámy oken jsou čerstvě
natřeny, protože alespoň tak můžeme najít kousek místa, kde není všudypřítomný
prach a bavíme se nad ruským způsob nátěru, který nezastaví žádná překážka a i
klika, která se nachomýtne do cesty, je po zásluze přetřena. Alespoň je vše
barevně sladěné a také to i na našich fotkách vypadá impozantně.
Bydlíme konečně
v našem vysněném carském Petrohradě, kde vše je na fotkách velkolepé. Máme
svoji úžasnou kvartíru v imperiálně-byzantském slohu a vůbec se nenecháme
rozházet tím, že slovo „úžas“ v ruštině znamená smrtelná hrůza. Jsme
nadšeni ze svého bytečku a utíkáme do univermagu za pokupkami. Kupujeme jako
rodilí petrohraďané pravé Sovětskoje Šampanskoe a Ikry carskije, kupujeme veku a
dvoulitrový kvas v plastové lahvi a děláme si ten nejbáječnější mondénní
mejdan, jaký si můžou bolševníci jako my dovolit. Milujeme Petrohrad, milujeme
byteček, kde se podle návštěvnické knihy před námi vystřídalo stosedmdesáttři
návštěv, ale žádná z ciziny, a užíváme si ty noci v běžném apartmá,
jakých je po Petrohradě tisíce a které turisté nikdy nespatří, protože se
nechají jako medvědi navážet do unifikovaných hotelů, kde mýdlo má normou danou
vzdálenost od kraje mramorového umyvadla. Ne, nežijeme si jako šlechta, to my
jsme šlechtou. Kvartírová šlechta a všechny Ermitáže a Zimní paláce a
Petropavlovské pevnosti měníme za to rozkošného ubytování uprostřed gobelínů a
s fejkovými kaviárovými chlebíčky zapíjenými fejkovým šampaňským.
Petrohrad - to je
kvartíra, chce se nám zvolat.
„Ještě dobře, že si
vybrala takového idiota,“ odpověděla jí šeptem Lizaveta Prokofjevna. Kníže
Myškin slyšel, že ho nazvali idiotem, a zachvěl se, ale ne proto, že ho tak
nazvali. Na „idiota“ rázem zapomněl.
V davu, nedaleko místa, kde seděl, kousek stranou – nedovedl by
přesně říci, kde zrovna – se kmitla najednou tvář, bledá tvář orámovaná tmavými
vlasy, se známým, předobře známým úsměvem a pohledem.
Milujeme
Petrohrad. Vážně. Na počest toho úžasného města jdeme večer na balet do
Mariinského divadla a dáváme si tam pravé šampaňské v umělohmotném
poháriku.
Taking A Journey Through Ethiopia
17.11.
Learning To Sing Ethiopia Songs
17.11.
The World Of Ethiopia Music
17.11.
Staying In Ethiopia Hotels
17.11.
The History of the Ethiopian Flag
17.11.
Discovering Ethiopia Culture
17.11.
The Battle For Ethiopia Children
17.11.
The Promising Future Of Ethiopia Adoption
17.11.
Secrets Of Ethiopia Adoption
17.11.
Learning About The Capital Of Ethiopia